Dešťová hůl / Jiří Hájíček

Třetí román z cyklu "jihočeských venkovských elegií", malých dramat malých lidí v malém světě, v nichž se však velké dějiny podepisují stejně zřetelně, jako v těch velkých. Tentokrát ze současnosti, která má také svůj typický "morální problém".

"Hájíčkovský" (ne)hrdina Zbyněk, unavený úředník středního věku, pracovník správy pozemků Českobudějovické univerzity a manžel hudebnice Terezy, má problémy se spaním. Jemu se nedaří spát a jeho ženě se nedaří otěhotnět. Oba hledají řešení svých trápení, dosud však neúspěšně. Když se Zbyňkovi ozve dávná známá, přítelkyně z dětství a první láska, že má jakýsi problém ohledně zděděného pozemku, vypadá to jako nepříliš zajímavá lapálie. V místě svého raného mládí zastihne hrdina tuto ženu unavenou starostmi o statek a rodinu, ale vzpomínky se vracejí. Zdá se, že záležitost s podivně prodanými rodinnými pozemky bude složitější - a podobně složitý bude Zbyňkův boj s krizí středního věku a také s krizí manželskou. Nejasně cítí, že za jeho nespaním se skrývá ztracená jistota, ztracený vztah k zemi, k půdě, ke krajině svého dětství. Ale nejen to. Podvod s pozemky v jedné zapadlé vísce jihočeských blat jej nečekaně zasáhne a Zbyněk cítí, že se musí do věci vložit, jinak by ztratil sám sebe. Otázka je, koho na konci svého hledání najde... Opět dobře, živě, věrohodně napsaný realistický román, v němž autor zpracovává svou dokonalou "znalost terénu" - nejen co se týče jižních Čech či problému "malých" čachrů s pozemky, ale i "muže na půli cesty". Je to prostě "prožité" - i když to nemusí být nutně autobiografické.